OT-64 Střední obojźivelný kolový obrněný transporter
| Základní charakteristika | |
|---|---|
| Posádka | 3 + 20 včetně výybroje a výstroje |
| Délka | 7,44 m |
| Šířka | 2,5 m |
| Výška | 2,76 m |
| Hmotnost | 12,15 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 7 - 14 mm |
| Hlavní zbraň | 14,5 mm velkorážný kulomet KPVT |
| Sekundární zbraně | 1× 7,62mm kulomet PKT |
| Pohon a pohyb | |
| Pohon |
Vznětový motor T928-14 132 kW |
| Odpružení | dvojćinnými kapalinvým tlumiči |
| Max. rychlost | 94 / 9 km/h silnice / plavání |
| Poměr výkon/hmotnost | 10,6 kW/t |
| Dojezd | 700 km |
Do výzbroje Československé lidové armády vstoupil transportér v roce 1964 a během 70. let jich již v ČSLA sloužilo na 3 500. Během 80. let začaly být SKOTy nahrazovány pásovými BVP-1. V 90. letech a na počátku nového století ještě OT-64 sloužily v zahraničních misích, převážně na Balkáně (SFOR, KFOR). Poslední vozidla OT-64 byla vyřazena během roku 2006 a v letech 2007-2012 budou kompletně přezbrojeny rakouským OT Pandur II.
technický popis
korba Pancéřová svařovaná korba, schopná odolávat ručním palným zbraním a střepinám, má zešikmený horní čelní pancíř se sklopným vlnolamem a podseknuté čelo. Boky korby jsou skloněné, záď je mírně podseknutá a strop korby rovný. Na bocích i střeše jsou držáky pro pomocnou výstroj. Korba je řešena jako dva na sobě nezávislé celky. V přední části sedí na levé straně řidič a vedle něho velitel, na zadní stěně je sklopná nouzová sedačka. Řidiči slouží k výhledu periskopy ve věžičce nad hlavou, velitel má k dispozici pohyblivý periskop s pozorovacím přístrojem. K výstupu z vozidla jim slouží dveře na bocích kabiny a stropní kruhové poklopy. Za kabinou se nachází motorpřevodový prostor, z něhož jsou na bocích korby vyvedeny výfuky s charakteristickými tlumiči. Nad motorem je ve stropě poklop pro přívod vzduchu a montážní poklop. Následuje prostor pro výsadek, do kterého je přístup skrz rozměrné dvoukřídlé dveře, každé křídlo je vybaveno střílnou. Výsadek čítá až 20 mužů sedících zády k bokům korby na sklápěcích sedačkách. Celá korba je utěsněna a vybavena filtračním zařízením a ventilací, zajišťující bezpečí i v zamořených prostorech. V každém boku korby jsou 3 střílny, u verze s věží pouze 2. Ve stropě byly původně 3 dvojice odklopných krytů, které jsou u verze s věží zredukovány na 2 dvojice.
motor a podvozek Pohon všech osmi kol zajišťuje vznětový osmiválcový vzduchem chlazený motor Tatra T 928-14 o maximálním výkonu 180 ks. Na něj navazuje převodovka Wilson s pěti stupni vpřed a jedním vzad. Podvozek tvoří čtyři nápravy, o rozchodu 1 300 mm vnější a 2 150 mm vnitřní, s osmi nezávisle zavěšenými koly. Dvě přední nápravy jsou řiditelné, řízení usnadňuje posilovač. Transportér je vybaven systémem centrálního huštění kol, přičemž pneumatika má díky němu vydržet až 24 průstřelů se schopností pokračovat v jízdě. K plavbě slouží dva, na zádi umístěné, lodní šrouby s dvojicí kormidel.
věž Verze OT-64-2A je vybavena otočnou kulatou věží se skloněnými boky a plochým stropem schodnou s věží vozidel BRDM-2, BTR-60 a BTR-70. Věž je umístěna ve střední části korby a vyzbrojena 14,5mm kulometem KPVT se zásobou 500 nábojů. S ním je spřažen 7,62mm kulomet PKT, pro nějž je k dispozici 2000 nábojů. Odměr věže i náměr obou zbraní je udělován manuálně a pohybuje se v rozsahu od -4° do +29°.
Ostatní uživatelé
Alžírsko (150 ks od SR z r. 1994), Angola (9 ks od SR z r. 1994), Kambodža (26 ks z ČR z r. 1995), Maďarsko, Indie, Irák, Libye, Maroko, Polsko, Sierra Leone (10 ks od SR z r. 1994)
Slovensku po rozdělení státu samozřejmě připadla i část OT-64 a během 90. let získalo další stovky nákupem v ČR (150 r. 1994, 100 r. 1998). Slováci SKOTy odprodávali do dalších, především afrických, zemí.
Súdán, Sýrie, Uganda (9 ks od SR z r. 1994), Uruguai (60 ks z ČR z r. 1995 a 30 z r. 1999)



